Trojice (Válka růží #2) - Část první

Jedná se o první část historického románu zasazeného do období války růží v Anglii v 15. století. V severní Anglii se rozhoří rodová válka mezi rodem Percy a Nevilly, když Egremont se svými lidmi přepadne svatební průvod, ale Salisbury unikne. V Londýně zatím vládne vévoda z Yorku jako protektor, protože král Jindřich VI. je v dlouhé apatické nemoci. Královna Markéta z Anjou usiluje o potvrzení syna Eduarda dědicem, přestože po městě kolují drby o jeho původu. York se prezentuje jako loajální správce, šetří královskou pokladnu a opírá se o spojenectví s Nevillly a o vlivného Warwicka. Rivalita roste, neboť Somerset a další lancasterské strany šlechta se snaží po králově probuzení získat zpět své pozice. Napětí se přenáší do Calais, kde nespokojená posádka bez žoldu hrozí povstáním, a Yorkovo postavení doma i v zahraničí je vratké. Roku 1454 se král na Vánoce zotaví, což znamená návrat Markéty a Somerseta k moci a oslabení Yorka. O rok později dojde k první velké ozbrojené srážce: bitvě u St Albans, kde York a Warwick prorazí do města a porazí královy síly. Somerset i Northumberland padají a zraněný král je převezen do opatství. York však zdůrazňuje svou loajalitu, vede krále procesími Londýnem a oficiálně mu odevzdává korunu v katedrále sv. Pavla. Přesto se ukazuje, že skutečná moc leží v rukou šlechtických frakcí a první krev Války růží už byla prolita. Obsahy jednotlivých kapitol: 1. Hrabě Jindřich Percy z Northumberlandu tajně připraví přepadení svatebního průvodu rodu Nevillů, aby podťal jejich rostoucí moc a pomstil se za majetkové křivdy. Vnucuje plán svému synovi Tomášovi (Egremontovi) a dává mu kolem 700 mužů, přičemž maskuje barvy a erby, aby se dalo popírat účast Percyů. Matka, rozená Nevilleová, tuší léčku, ale je umlčena hrubostí starého pána. Tomáš touží otci dokázat, že je „pravý Percy“, i když se má postavit vlastnímu příbuzenstvu. Rozkaz zní: svatbu rozprášit a nevěstě Maud Cromwellové nedat šanci přežít. 2. Derry Brewer, králův tajný agent, se v přestrojení za františkána probíjí v dešti do Windsoru. U královny Markéty oznamuje, že York coby protektor upevňuje vliv, opírá se o Nevilly a šetřivě krotí dvůr; zároveň v Calais vře nespokojená posádka bez žoldu. Derry vidí bezmoc krále Jindřicha, který je už více než rok „mimo“, a královnin zoufalý zápas udržet legitimitu syna Eduarda. Vévoda z Buckinghamu Markétu podpírá, ale Yorkův správní výkon je těžké zpochybnit. Derryho síť informátorů řídne — Yorkovi muži ho pronásledují. 3. Salisbury (hlava Nevillů) vede po vydařené svatbě syna Jana s Maud veselý průvod a cestou si dopřává otcovskou pýchu i rutinu velitele. V polích je ale zaskočí vpád egremontovců: střety lukostřelců přejdou ve zteč jízdy a boj muže proti muži. Salisbury improvizuje obranu, snaží se krýt rodinu a stáhnout novomanžele do bezpečí. První náraz je krvavý, ale Nevilleho gardy drží. Na kvapně rozvinutém bojišti začíná rozhodovat disciplína. 4. V Londýně York pod tlakem parlamentu podepisuje listinu, která potvrzuje Eduarda z Westminsteru princem z Walesu a dědicem trůnu — a současně nechává zatknout svého úhlavního soka Somerseta po ostré výměně v síni. Politická šachová partie tak pokračuje: York si buduje obraz loajálního „protektora“, ale šroubuje i mocenské páky. Mezitím v poli Egremont sází na početní převahu a žene se po Salisburyho krvi. Srážka jezdců je brutální; Tomáš se probíjí až na dosah hraběte, ale štítová zeď osobní stráže ho drží. Trunning, starý hejtman Percyů, mladíkovi kroky znovu a znovu „vrací do řad“. 5. Boj se po hodině drcení těl láme do vyčerpávajících klání v malých ohniscích; nevillovská garda krvácí, ale nepadá. Salisbury pod tlakem ustoupí v pořádku a uniká — cíl Egremontovy „exekuce“ se rozplyne. Tomáš je zbitý, jeho kůň Balion vyčerpaný, a Trunning ho donutí zkousnout fakt: bez hlavy Nevilla žádnou slávu domů nepřiveze. Cestou zpět se z euforie mužstva stává tichý pochod ztrát. Z původních stovek se do Alnwicku vrací sotva část a Tomáše čeká otec. 6. V Alnwicku se návrat mění v procesí vdov a otázek; měšťané a ženy hledají své muže. Tomáš, plný bolesti a studu, ví, že před otcem výsledek neobhájí — nezabil nikoho „z Nevillů“ a nedonesl trofej. Percy-starší však z nezdaru vyčte spíš nedostatek krutosti než taktiky a žene syna zpět do poslušnosti. Zároveň dál rozdmýchává rodovou nenávist k Nevillům. Vzduch houstne očekáváním odvety. 7. Královna v Windsoru počítá s tím, že prohlášení Eduarda za následníka zpečetí legitimitu Lancastrů, ale ví, že York to využije pro vlastní obraz zákonnosti. Derry popisuje, jak York osekal dvůr a financemi kupuje loajalitu; královna však trvá na ochraně synových práv. V pozadí vrže králova „nepřítomnost“ a strach, zda se vůbec probere. Zároveň se začne řešit otázka Calais a žoldu, co může zvrátit síly. Přeskupování šlechtických bloků nabírá tempo. 8. Na severu běží po Heworth Mooru „soukromá válka“ rodů dál — šarvátky, drobné přepady a soudní pře o půdu. V Londýně se šušká o původu malého Eduarda; Markéta to vnímá jako útok na čest i dynastii. York přitom drží protektorát, protože země potřebuje někoho, kdo „umí řídit“, dokud je král mimo. Somersetův pád a uvěznění hněv Lancasterů ještě zostří. Scéna se připravuje na střet větších vojsk. 9. V zemi roste napětí kolem Calais: neplacení vojáci sahají po zásobách vlny, což je ekonomický i politický detonátor. Derry a královna kalkulují, zda se York „ukáže“ jako uzurpátor, až se bude hlasitě bránit prohlášení prince. Zároveň se mezi šlechtou zrcadlí otázka, kdo s kým půjde až „na meč“. Král pořád mlčí; Buckinghama zraní při prvních přestřelkách lukostřelců v St. Albans. Karty se rozdávají i Warwickovi. 10. Král se o Vánocích 1454 probírá — nepamatuje si nic, ale živá královská autorita se na chvíli vrací. Markéta a lancasterské jádro zvedají hlavu, Somerset se vrací do hry a dvůr se znovu personálně přestavuje. York a Salisbury na čas ustoupí k Ludlowu. Obnovení královy moci však jen přesune rozhodnutí do pole. Vše spěje k první velké bitvě. 11. Jaro 1455: York, Salisbury a Warwick soustřeďují na Key Field u St. Albans asi tři tisíce lidí. Královská strana blokuje východní vstupy do města barikádami. Poslové si vymění odmítnutí a nervy prasknou — Warwick obchází zahradami, proráží do tržiště a spouští střelbu v Petrově ulici. Král i Buckingham jsou zasaženi šípy; chaos v barikádách otvírá Yorkovi cestu. Z patu se stane městská řež. 12. V nastalé tlačenici Warwickovy oddíly vytrhnou střed, York a Salisbury vtrhnou do ulic a začnou „vyřizování účtů“. Somerset padne u vývěsního štítu hospody „U Hradu“ (naplní věštbu o smrti „u hradu s velkým H“), král je přenesen do opatství. Northumberland (Percy-starší) je rovněž mezi oběťmi — staré krevní účty se platí krví. První St. Albans se tím stává přelomem: vojenské vítězství Yorku, politická karta teprve před tažením. Městské ulice zůstávají pokryté mrtvými a raněnými. 13. York osobně dohlíží, aby byl zraněný král vzat pod ochranu a rituálně ctěn — pečlivě pěstuje obraz loajality. Následuje londýnský průvod s králem, v němž York kráčí po pravici a Salisbury po levici; Warwick nese meč. V katedrále sv. Pavla York králi odevzdává korunu: okázalý signál „sloužím ti“. Veřejnost vidí usmíření, ale pod povrchem se jen přeskupily síly. Král je zjevně figurou, kterou pohybují vítězové. 14. Na severu se výsledek bitvy promítá do dalšího kola majetkových a mocenských přesunů. Percyové (zbavení Northumberlanda) se budou konsolidovat kolem mladších větví, zatímco Nevillové posilují díky Warwickově stoupající hvězdě. Derry přeskupuje síť a rozvažuje, komu lze ještě věřit; ví, že Lancasteři se z porážky otřepou. Královna hledá cesty k nové koalici proti Yorkovi. Útoky na její čest slábnou, ale nezmizí. 15. Yorkův „rozpočet šetření“ na královské domácnosti pokračuje a přináší mu praktickou i symbolickou podporu. Zároveň se naplno ukazuje hodnota Warwickovy dědičné síly — jeho obří majetková základna z něj dělá hráče, co „dokáže dovézt válku“. Nevillovské sítě se proplétají napříč královstvím. V pozadí doznívá Calais a potřeba žoldu, což drží Yorky v kontaktu s měšťanskými zájmy. Rovnováha je vratká. 16. Markéta stupňuje politický odpor: využívá každé příležitosti, kdy je král aspoň částečně přítomen, aby navrátila lancasterské věrce do funkcí. Propouštění dvora Yorkem nese hořké plody — mnozí „odříznutí od moci“ touží po odvetě a obracejí se v proti králi nebo jeho podborovatelům. Po St. Albans mají obě strany padlé, ale i nová jména vynáší nahoru válka sama. Příběhy jednotlivých hejtmanů a pobočníků (Trunningů, Carterů…) ukazují, jak křehká je sláva a život. Všichni očekávají „další kolo“. 17. Závěr první části shrnuje důsledky první vítězné ránayYorků (St. Albans). Ta je politicky potvrzena. Král je nesen procesími po boku Yorka a příslušníků jeho strany - vyjadřují gesta smíru, ale vůle mocných pánů rozhoduje o všem. Percy–Neville konflikt osobně i rodově rozněcuje širší občanskou válku, nikoli jen dvorskou intriku. Postavy (York, Warwick, Salisbury, Markéta) se usazují v rolích, které budou definovat další fázi Války růží. Všechno směřuje k tomu, že usmíření je jen pauza mezi taženími.)