Toulky českou minulostí - 554. schůzka: Vlastní podobizna Jana Kupeckého

Epizoda č. 554 pořadu Toulky českou minulostí s názvem „Vlastní podobizna Jana Kupeckého“ – vypráví o životě, díle a osobním osudu barokního malíře Jana Kupeckého (1667–1740), jednoho z nejvýznamnějších portrétistů střední Evropy 17. a 18. století. Obsah a hlavní témata Autor sleduje Kupeckého životní cestu od nejistého původu až po evropskou slávu: Původ a raný život Kupecký byl synem českých bratří, kteří z náboženských důvodů emigrovali z Čech (pravděpodobně z okolí Bezdězu) do Pezinku na dnešním Slovensku. O jeho rodišti panovaly nejasnosti – sám se označoval jako „pictor boemus“ (český malíř) a v matričních zápisech uváděl Prahu jako místo narození. Učňovská léta a útěk z domova Otec chtěl z Jana udělat tkalce, ale mladík utekl z domova a dostal se na holíčský zámek hraběte Czobora, kde si ho všiml švýcarský malíř Claus a odvedl ho na učení do Vídně. Cesta za uměním – Itálie Po vyučení odešel do Benátek a poté do Říma, kde se živil kopírováním obrazů a učil se od mistrů, jako byli Raffael, Coreggio a Tizian. Postupně se stal uznávaným portrétistou, oblíbeným i u šlechtických zákazníků. Dva roky působil u polského prince Sobieského. V Římě vznikly jeho první autoportréty, které se staly významnou součástí jeho díla. Návrat do Vídně a vrchol kariéry Po 24 letech v Itálii se vrátil do Vídně, kde maloval portréty Petr Velikého, císaře Karla VI., císařovny Alžběty i dalších evropských osobností. Odmítl však nabídku stát se dvorním malířem Habsburků, protože si cenil svobody a náboženské nezávislosti. Jeho tvorba spojovala italskou barevnost, holandský realismus a francouzskou eleganci a ovlivnila vývoj portrétního umění baroka. Exil v Norimberku Po vydání Pragmatické sankce (1713) a obnovení pronásledování nekatolíků odešel Kupecký s rodinou do Norimberka, kde se usadil mezi svobodnými protestanty. Spřátelil se tam s rytci a malíři, kteří jeho díla rozmnožovali graficky. Odmítl i pozvání na anglický a dánský dvůr, aby si uchoval nezávislost. Tragický závěr života Roku 1733 mu zemřel jediný syn Kryštof Jan Fridrich, což ho psychicky zlomilo. Zármutek prohloubily i manželské spory a zdravotní potíže (dna, vodnatelnost). Zemřel v Norimberku roku 1740.)