Toulky českou minulostí - 558. schůzka: Sága rodu Dusíků

Dokument představuje dějiny hudebnického rodu Dusíků, jednoho z nejvýznamnějších českých muzikantských rodů, jehož členové se od 17. do 19. století výrazně podíleli na domácím i evropském hudebním životě. Text sleduje vývoj rodu od jeho počátků v Hradci Králové, přes přesun do Mlázovic a Čáslavi, až po slavné potomky působící v Evropě. Hlavním tématem je rodinná kronika, hudební tradice, učitelská i varhanická povolání a zejména život nejznámějšího člena rodu – klavíristy a skladatele Jana Ladislava Dusíka. Historické události, které dokument: Pořad není primárně o politických dějinách, ale odehrává se v rámci několika výrazných historických epoch. V kontextu příběhu rodu se objevují tyto historické momenty a události: 1. Dějiny českých zemí po Bílé hoře Rod Dusíků byl po roce 1620, stejně jako mnoho jiných rodů, „uveden do nejnižšího poddanství“. Tento společenský propad tvoří pozadí počátků rodu. (část o rodu v 17. století) 2. Hudební život 17.–18. století Působení učitelů, varhaníků a řemeslníků v menších městech (Mlázovice, Čáslav, Hořice). Rozmach hudební kultury na panstvích (např. orchestr hraběte Haugwitze v Náměšti nad Oslavou). (část o Václavu Jiřím Dusíkovi) 3. Hudební Evropa 18. století Kontakty s evropskými hudebníky (Haydn, Philip Emanuel Bach). Popisuje se hudební prostředí Amsterdamu, Haagu, Mohuče, Berlína, Petrohradu, Paříže a Londýna. (cesty Jana Ladislava Dusíka) 4. Francouzská revoluce (1789–1799) Dusíkův útěk z revoluční Paříže do Anglie kvůli rostoucím nepokojům. (část o jeho londýnském působení) 5. Napoleonské války Jan Ladislav Dusík sloužil u pruského prince Ludvíka Ferdinanda, který padl v bitvě u Saalfeldu (1806). Dusík následně působil u ministra Talleyranda v Paříži v období po Napoleonově vítězství u Slavkova (1805). Napoleonův dvůr je popsán jako kulturní středisko celé Evropy. (část o Talleyrandovi a pařížském prostředí) 6. Evropská hudební kultura raného 19. století Dusík komponuje v Paříži svá nejvýznamnější díla, žije v okruhu aristokracie a diplomatů. Závěr dokumentu popisuje jeho smrt v roce 1812.)