Bitva u Trnavy z roku 1704 - Rákocziho povstání

Video popisuje bitvu u Trnavy, která se odehrála 26. prosince 1704, a zasazuje ji do širšího kontextu stavovského povstání Františka II. Rákócziho proti Habsburkům na počátku 18. století. Dokument nejprve vysvětluje příčiny povstání: náboženské, politické a sociální napětí v Uhersku, odpor uherské šlechty vůči habsburské moci císaře Leopolda I. a nespokojenost poddaných s hospodářským úpadkem, vysokými daněmi a náboženským útlakem. Rákócziho hnutí, opírající se o kurucké vojsko, slibovalo zlepšení postavení chudších vrstev a dokonce osvobození od poddanství. Autor sleduje rychlé úspěchy kuruců, kteří do roku 1704 ovládli většinu Uher, a jejich snahu dobýt klíčové habsburské pevnosti (Komárno, Leopoldov, Nové Zámky). Po pádu Nových Zámků se Rákóczi rozhodl střetnout s císařským vojskem v otevřené bitvě. Hlavní část dokumentu detailně líčí průběh bitvy u Trnavy. Obě armády měly přibližně 20 000 mužů, avšak císařská armáda pod velením generála Sigberta Heistera měla výraznou převahu v dělostřelectvu i v disciplíně vojáků. Zpočátku se bitva vyvíjela ve prospěch kuruců, zejména díky úspěchu jízdy Mikuláše Bercsényiho. Nedostatek kázně, rabování a následné chyby v sestavě však umožnily císařským jednotkám přejít do protiútoku. Rozhodující zlom nastal průlomem císařských sil do středu kurucké sestavy a zradou části žoldnéřských jednotek, které přešly na stranu Habsburků. Kurucká armáda byla nucena k ústupu a bitva skončila její porážkou. Na závěr dokument uvádí následky bitvy: ukončení obléhání Leopoldova, vstup císařských vojsk do Trnavy a popravu raněných kuruců. Počty padlých se odhadují od několika stovek až po několik tisíc. Přesto porážka u Trnavy neznamenala konec povstání – Rákócziho válka pokračovala až do roku 1711.)