Locarno 1925: Snaha o německo-francouzské usmíření, ale i nejistota na východě

Dokument se věnuje Locarnské konferenci z roku 1925 a jejímu významu pro poválečné uspořádání Evropy po první světové válce. Autor analyzuje, zda byly Locarnské dohody skutečným krokem k dlouhodobému míru, nebo naopak problematickým kompromisem, který v sobě nesl zárodky budoucích krizí. Ústředním bodem je Rýnský garanční pakt, klíčová součást Locarnských dohod, kterým Německo, Francie a Velká Británie (spolu s Belgií a Itálií) vzájemně garantovaly západní hranice Německa. Tím Německo poprvé dobrovolně uznalo územní ustanovení Versailleské smlouvy, což bylo v polovině 20. let vnímáno jako zásadní průlom a zdroj velkých nadějí na stabilizaci Evropy. Kontext a pozadí Dokument podrobně vysvětluje: - poválečnou krizi Německa (reparace, francouzská okupace Porúří, hyperinflace 1922–1923), - nástup Gustava Stresemanna, který prosazoval smířlivou, pragmatickou zahraniční politiku a návrat Německa mezi rovnoprávné evropské mocnosti, - rozdílné zájmy Francie (bezpečnost před Německem) a Velké Británie (stabilita západní Evropy, nezájem o střední a východní Evropu), - omezenou roli Spojených států, které se v této době držely spíše ekonomického než politicko-bezpečnostního angažmá v Evropě. Dopady na Československo a Polsko Zvláštní pozornost je věnována pohledu Československa a Polska, které zůstaly mimo hlavní jednání: - jejich východní hranice nebyly mezinárodně garantovány, pouze podřízeny arbitrážním smlouvám, - Edvard Beneš Locarno veřejně hodnotil spíše pozitivně, ale zároveň si uvědomoval jeho limity, - dokument ukazuje, že už tehdy existovaly obavy z německého revizionismu, především vůči Polsku. Hodnocení a historická interpretace Autor odmítá zjednodušený výklad Locarna jako „generálky na Mnichov 1938“. Zdůrazňuje, že v roce 1925 šlo o upřímnou snahu o mírové řešení konfliktů, založenou na arbitráži, kolektivní bezpečnosti a odmítnutí války jako nástroje politiky – tzv. „duch Locarna“. Teprve pozdější hospodářská krize a politická radikalizace tuto koncepci rozložily.)