Toulky českou minulostí - 590. schůzka: Šest tisíc výnosů majitele pravdy

Dokument je rozsáhlým portrétem císaře Josefa II. a především jeho reformní činnosti v letech samostatné vlády po smrti Marie Terezie (od roku 1780). Autor se soustředí na Josefa II. jako na radikálního osvícenského reformátora, který se pokusil v mimořádně krátké době zásadně přetvořit fungování habsburské monarchie. Sleduje nejen rozsah a tempo josefinských reforem, ale i jejich rozpory, selhání, společenské dopady a osobní cenu, kterou za ně panovník zaplatil. Ústředním motivem je mimořádné množství císařských patentů, výnosů a nařízení – během devíti let jich Josef II. vydal zhruba šest tisíc, tedy v průměru více než dva denně. Pořad ukazuje, že tato legislativní smršť byla výrazem jeho víry v sílu rozumu, práva a racionality, ale zároveň vedla k chaosu, odporu a nepochopení. Dokument popisuje zejména tyto historické okruhy a události: Josefinské reformy státní správy a práva - zrušení mučení při výsleších - odstranění trestu smrti (s výjimkou stanného práva) - zrušení zločinu čarodějnictví - zavedení rovnosti občanů před zákonem - vznik moderních trestních zákoníků, jejichž principy přetrvaly až do 20. století Centralizaci a racionalizaci říše, často bez ohledu na tradice, zvyklosti a lokální podmínky, což vedlo k odporu obyvatel i úřednictva. Kontroverzní reformy zasahující každodenní život, například tzv. „úsporné“ pohřbívání s opakovaně použitelnými rakvemi, které vyvolalo silné pobouření a muselo být zrušeno. Osobnost Josefa II. Dokument detailně líčí jeho asketický způsob života, osamělost, pracovní přetížení, naprostou oddanost státní službě, ale také jeho lidské slabosti, milostné epizody a psychické i fyzické vyčerpání. Císařovy inspekční cesty po monarchii a Evropě, zejména: - cesta do rakouského Nizozemí (dnešní Belgie a Lucembursko) roku 1781 - návštěvu Francie, Nizozemska a setkání s Marií Antoinettou ve Versailles Tyto cesty sloužily k osobní kontrole armády, správy, hospodářství a vzdělávacích institucí. Celkové vyznění Pořad hodnotí Josefa II. jako výjimečného, ale tragického panovníka: muže přesvědčeného o správnosti svých idejí, který však předběhl dobu, podcenil lidský faktor a snažil se řídit říši téměř sám. Přes oprávněnou kritiku je však zdůrazněno, že jeho reformy položily základy moderního právního státu a představují jeden z vrcholů osvícenského absolutismu v habsburských dějinách.)