Katastrofální porážka uherských vojsk u Moháče

Článek se věnuje bitvě u Moháče roku 1526, její přípravě, průběhu, porážce uherského vojska a zásadním politickým, vojenským i společenským důsledkům. Popisuje tuto událost jako symbolickou historickou hranici, která byla už soudobníky vnímána jako konec jedné epochy a začátek nové, raně novověké éry uherských dějin. Rozebírá geografii bojiště, strategické záměry obou stran, složení a rozmístění vojsk i jednotlivé fáze střetu mezi uherskou armádou vedenou arcibiskupem Pavlem Tomorim a osmanským vojskem sultána Süleymana. Sleduje postupné zhroucení uherského odporu, klíčovou roli janičářů a dělostřelectva, smrt hlavního velitele i mladého krále Ludvíka II. a úplné zničení uherské armády. Zároveň se věnuje bezprostředním následkům bitvy, jako bylo plenění země, obsazení Budína, první pronikání Turků na území dnešního Slovenska a vysoké lidské ztráty. V závěru se zaměřuje na dlouhodobé důsledky porážky, zejména rozpad uherské státní moci, vznik dvojvládí Jana Zápolského a Ferdinanda I., vnitřní oslabení země a otevření prostoru pro více než sto padesát let trvající tureckou přítomnost a konflikty, které zásadně proměnily podobu uherské společnosti, kultury i politického vývoje.)