Toulky českou minulostí - 594. schůzka: Odpadlík a odpadlíci

Dokument e věnuje náboženským reformám císaře Josefa II., především důsledkům vydání tolerančního patentu roku 1781 a následnému zásahu proti klášterům v českých zemích. Nejprve popisuje reakce společnosti na vyhlášení náboženské tolerance. Patent sice umožnil legální existenci nekatolických vyznání, ale v praxi vyvolal odpor části katolického obyvatelstva. Evangelíci, kteří se veřejně přihlásili ke své víře, čelili útokům, urážkám i znesvěcování hrobů. Přesto se ukázalo, že obavy z masového návratu „kacířství“ byly přehnané – k evangelickým církvím se přihlásilo jen malé procento obyvatelstva. Dokument tak ukazuje, jak hluboce byla společnost během protireformace rekatolizována. Hlavní část se soustředí na josefinské církevní reformy. Josef II. usiloval o podřízení církve státu a omezení vlivu papežské kurie. Zrušil kláštery, které se nevěnovaly školství, vědě nebo péči o nemocné, a jejich majetek převedl do státního náboženského fondu. V letech 1782–1784 byly v českých zemích zrušeny desítky klášterů, což vedlo nejen k organizační proměně církevního života, ale i k ničení kulturních památek, rozprodeji knihoven a uměleckých děl. Z klášterů se stávaly kasárny, nemocnice či sklady. Autor také popisuje další zásahy do náboženské praxe: omezení poutí, procesí a svátků, regulaci bohoslužeb, rušení bratrstev, zákaz některých lidových náboženských zvyků a snahu o racionalizaci liturgie. Součástí reformy bylo i zřízení generálních seminářů pro výchovu duchovenstva loajálního státu. Dokument tedy pojednává o období vlády Josefa II. (zejména počátku 80. let 18. století) a o zásadní proměně vztahu mezi státem a církví v habsburské monarchii. Popisuje vydání tolerančního patentu (1781), rušení klášterů (1782–1784) a širší josefinské reformy, které znamenaly jeden z největších zásahů do církevních poměrů v českých dějinách.)