Toulky českou minulostí - 639. schůzka: Ne-li veliký, tedy malý blázen

Dokument je věnován vývoji školství v českých zemích v době vlády Marie Terezie a Josefa II., tedy v období osvícenských reforem ve druhé polovině 18. století. Autor popisuje: - zavedení státního školského systému a postupné prosazování povinné školní docházky, - proměnu školy z církevní instituce na nástroj státu, - obsah a cíle vzdělávání (nejen předávání znalostí, ale hlavně výchova poslušných a užitečných poddaných), - strukturu škol (triviální, hlavní a normální školy, gymnázia), - sociální a jazykové bariéry ve vzdělávání, - každodenní fungování škol (učivo, školní rok, disciplína, postavení učitelů). Dokument zároveň ukazuje, jak škola zasahovala do života venkovského obyvatelstva a jak se postupně měnil vztah společnosti ke vzdělání. Dokument se zaměřuje zejména na tyto klíčové události a procesy: Tereziánské školské reformy (2. polovina 18. století) – vytvoření jednotné školské soustavy a snaha o racionalizaci vzdělávání. Zrušení jezuitského řádu (1773) – zásadní mezník, který umožnil státu převzít kontrolu nad školstvím. Vydání Všeobecného školního řádu (1774) – základ moderního školství v habsburské monarchii, zavedení systému triviálních, hlavních a normálních škol. Postupné zavedení povinné školní docházky (zejména 1780s) – za Josefa II. se docházka začíná reálně prosazovat a rozšiřuje se mezi obyvatelstvo. Reformy gymnázií za Josefa II. – redukce jejich počtu, změna obsahu výuky a větší státní kontrola. Vznik prakticky orientovaného vzdělávání (např. industriální školy) – propojení školy s hospodářskými potřebami státu (zemědělství, řemesla).)