František Palacký: Vymyslel Čechům dějiny, někteří jeho potomci se ale stali Rakušany

Článek je věnován osobnosti Františka Palackého (1798–1876), nejvýznamnějšího českého historika 19. století, označovaného jako „Otec národa“. Autor na jedné straně líčí jeho životní dílo a politické působení, na druhé straně připomíná mimořádně okázalý pohřeb v roce 1876 a také osudy jeho potomků, kteří se postupně od českého národního programu částečně odklonili. Hlavním tématem je Palackého význam pro vznik moderního českého národa. Článek vysvětluje, jak vytvořil české národní dějiny prostřednictvím svého monumentálního díla Dějiny národu českého v Čechách i v Moravě, které se stalo základem české historiografie a významně ovlivnilo české národní sebevědomí. Palacký podle autora „dal Čechům příběh“, který je postavil na roveň ostatním evropským národům. Autor se věnuje také jeho osobnosti – mimořádné pracovitosti, systematičnosti, schopnosti navazovat kontakty s aristokracií a jeho rodinnému zázemí, zejména manželství s Terezií Měchurovou. Jaké historické události a procesy dokument popisuje - České národní obrození (konec 18. století – 19. století) - Příchod Palackého do Prahy roku 1823 - Vznik a vydávání Palackého Dějin národu českého - Revoluční rok 1848 - Palackého politický program a austroslavismus - Obnovení ústavního života v 60. letech 19. století - Rakousko-uherské vyrovnání roku 1867 - Smrt a pohřeb Františka Palackého v roce 1876 - Proměny národní identity na příkladu Palackého potomků