Přehlížený rozkol - velké schizma roku 1054 a slovanský svět v raném středověku

Roku 1054 došlo k velkému rozkolu v dosud jednotné křesťanské církvi, jež byla rozdělena na východní pravoslavnou a západní katolickou církev. Evropské křesťanské státy spolu však do 11. století normálně fungovaly, navazovaly vztahy, panovnické rody nynějšího východu a západu byly spojováni dynastickými svazky. církevní instituce napříč Evropou si do 11. století bezesporu byly vědomy jistých konfesijních rozdílů, nicméně ani zdaleka mezi nimi nepanovalo nějaké větší nepřátelství. Jak se však tyto vztahy proměnily poté, co propuklo schizma? Na to se snaží odpovědět studie předního českého odborníka na středověk Michala Téry. Téra se již tomuto tématu věnoval, když na podobné téma překládal knihu význačného ruského historika Borise Nikolajeviče Florji "Církevní rozkol a slovanský svět". Térova studie Florjovy závěry ještě rozšiřuje. Přibližuje mezikonfesijní styky v letech po církevním rozkolu. Dochází k závěru, že se skutečnými rozpory mezi církvemi dochází až v průběhu 13. století a v předchozím období se vztahy mezi církvemi nijak zvlášť neměnily.