Psohlavci

Film je adaptací stejnojmenného románu spisovatele Aloise Jiráska. Takových filmů vzniklo v padesátých let více, lze jmenovat například "Proti všem" nebo "Temno". Ve všech případech je samozřejmě třeba upozorňovat na skutečnost, že jde o filmy v mnohém poplatné době vzniku, nelze je však proto paušálně odsuzovat. Film "Psohlavci" zachycuje okolnosti chodské rebelie z devadesátých let 17. století. Zpočátku ukazuje úpadek Chodů po Bílé hoře, po níž se dostali do poddanského stavu a byli svým panstvem nuceni k robotování. Ústřední motiv příběhu představují privilegia českých králů, která byla v minulosti Chodům udělena. Ty jsou trnem v oku hlavnímu antagonistovi, jímž je Wolf Maxmilián Lamingen z Albenruthu, zvaný též Lomikar. Lomikar má zájem na tom, aby Chodové plnili robotní povinnosti, ti to však s odkazem na privilegia odmítají. Film ukazuje vnitřní nejednotu mezi Chody, z nichž část prosazuje násilnou rebelii proti panstvu, část se naopak chce svých práv domoci soudně. Ke druhé skupině patří protagonista příběhu Jan Sladký Kozina. Kozina se nejprve obrací na soudy ve Vídni, následně k apelačnímu soudu do Prahy. Když je na Chodech spácháno další bezpráví, propukne vzpoura, na jejímž konci je poprava Jana Sladkého Koziny. Ten přitom slavně prohlásí, že do roka a do dne se s Lomikarem setká na Božím soudu, což se také stane. Tvůrci filmu se pokouší přiblížit lidovou kulturu Chodska. Mimo krojů herci užívají i zdejší nářečí, aby byl vzpuzen punc větší autenticity. Film se také snaží výpravně zachytit barokní Čechy. Přestože (jak již bylo avizováno) jde o film s poměrně silným ideologickým podbarvením (ať už jde o slavné lidové vzpoury, do nichž byly za dob státního socialismu promítány ideály socialismu, nebo o jednorozměrné pojetí pobělohorské doby jako "temna"), má rovněž nezpochybnitelné kvality.