Krvavý úterek - Podivín Přepyský

Autor se v této kapitole se soustředí především na osud moravského šlechtice Jana Václava Přepyského z Rychemberka a na jeho dodnes neobjasněnou vraždu roku 1765. Současně příběh zasazuje do širšího rámce prostřednictvím historika Josefa von Hormayra, který jej na počátku 19. století zaznamenal. Úvod představuje tyrolského historika Josefa von Hormayra, který se kvůli politické činnosti dostal do konfliktu s vídeňským dvorem, byl vězněn a následně nucen pobývat na Moravě. Během moravského pobytu se Hormayr začal intenzivně zabývat místní historií a přispěl k rozvoji romantického zájmu o moravskou minulost. Jedním z příběhů, které později zpracoval, byl osud Jana Václava Přepiského z Rychemberka, posledního mužského příslušníka starého šlechtického rodu Přepiských. Dokument proto sleduje také dějiny tohoto rodu od středověkých východočeských počátků přes jeho příchod na Moravu až po majetkové a společenské vzestupy v 17. a 18. století. Dne 12. září 1765 byl Přepiský nalezen zavražděný a skutečný pachatel nebyl nikdy odhalen. Smrtí Jana Václava vymřeli Přepiští po meči a jeho majetek přešel na příbuzné Pražmy z Bílkova; Hormayr celý případ roku 1818 publikoval na základě dobových pramenů a vzpomínek dosud žijících pamětníků. Závěr se vrací k samotnému Hormayrovi, jeho kontaktům s moravským a českým vlasteneckým prostředím včetně Františka Palackého, konfliktu s vídeňským centralismem a Metternichovým režimem a nakonec k jeho odchodu do Bavorska. Hlavním tématem je záhadná vražda barona Jana Václava Přepiského z Rychemberka, ale dokument má podstatně širší záběr. Rozebírá zejména: - rod Přepiských z Rychemberka a jeho dějiny od středověku do roku 1765, - Ivanovice na Hané a tamní zámek jako centrum Přepiského panství, - mimořádně samotářský a podivínský život Jana Václava Přepiského, - jeho manželství s Karlou z Moravce a prakticky okamžité odloučení manželů, - vraždu Přepiského 12. září 1765 a pátrání po pachateli, - fungování trestního práva habsburské monarchie v 18. století, především užívání tortury při vyšetřování, - postavení šlechty a poddaných a správu venkovského šlechtického panství, - stavovské povstání a pobělohorské konfiskace, které zasáhly starší generace Přepiských, - osobnost a dílo Josefa von Hormayra, jeho věznění, nucený pobyt na Moravě a jeho význam pro moravské dějepisectví, - nástup romantismu, zemského vlastenectví a romantického nacionalismu na počátku 19. století, - Hormayrovy kontakty s Františkem Palackým a jeho zájem o české dějiny, husitství, Jana Žižku či Albrechta z Valdštejna, - konflikt mezi zemským vlastenectvím a vídeňským centralismem za císaře Františka a kancléře Metternicha, - v širším evropském pozadí také napoleonské války, odpor proti bavorsko-francouzské nadvládě v Tyrolsku a pád Napoleonovy moci. Z hlediska historických událostí tvoří ústřední událost vražda Jana Václava Přepiského v Ivanovicích na Hané roku 1765. Druhou dějovou rovinu představují události kolem napoleonských válek a Hormayrova zatčení roku 1813, jeho propuštění po Napoleonově pádu a pozdější střet s politickým systémem habsburské monarchie. Dokument tak propojuje kriminální případ z poloviny 18. století s kulturními a politickými proměnami střední Evropy na počátku 19. století.