Krvavý úterek - Příběh starého pluhu

Jde o popularizačně-naučný výklad, který kombinuje životopisný pohled na císaře Josefa II. s rozborem historické legendy a jejího pozdějšího využití v kolektivní paměti. Výklad vychází z konkrétního historického předmětu – starého pluhu – a jeho prostřednictvím propojuje skutečnou událost, josefínské reformy, lidovou tradici a politickou symboliku. Autor se zabývá především postavou císaře Josefa II. a vznikem jeho obrazu „císaře sedláků“ v českém a moravském prostředí. Představuje Josefa II. jako osvícenského panovníka a reformátora, který usiloval o modernizaci habsburské monarchie, přičemž jeho reformní politika byla výrazně pragmatická, centralistická a často prosazovaná velmi rychle. Pozornost je věnována jeho vztahu k venkovu, zemědělství a selskému obyvatelstvu, které chápal jako důležitý hospodářský základ státu. Ústředním tématem je událost z 19. srpna 1769, kdy Josef II. během cesty přes Moravu ve Slavíkovicích u Rousínova údajně uchopil pluh a vyoral jednu či dvě brázdy. Dokument zasazuje tuto epizodu také do širších mezinárodních souvislostí, protože císař tehdy cestoval na setkání s pruským králem Fridrichem II., významným soupeřem Habsburků v předchozích válkách o Slezsko. Významnou část tvoří rozbor toho, jak se z relativně drobné příhody postupně vytvořila legenda o lidovém panovníkovi blízkém selskému stavu. V českém prostředí tuto představu později podporovali národní obrozenci a popularizovaly ji mimo jiné publikace Václava Matěje Krameria a jeho syna Václava Rodomila Krameria. Motiv císaře za pluhem byl navíc spojován s českou tradicí Přemysla Oráče, čímž získával další symbolický a vlastenecký význam. Dokument sleduje také osudy samotného pluhu, který byl uchováván téměř jako panovnická relikvie a nakonec se dostal do sbírek Moravského zemského muzea. Závěr se věnuje proměnám připomínání této události prostřednictvím pomníků od doby Marie Terezie přes zánik habsburské symboliky po vzniku Československa až po obnovení památky ve Slavíkovicích roku 1995. Celkově tedy dokument není pouze příběhem jednoho historického předmětu, ale především ukázkou toho, jak se z konkrétní události vytváří politická legenda a součást historické paměti Josefa II.