Toulky českou minulostí - 648. schůzka: O jazyce mateřském věru těžce zbědovaném

Jde o historicko-publicistický rozhlasový pořad z cyklu Toulky českou minulostí. Má podobu výkladového historického pásma, které kombinuje autorský komentář s citacemi dobových textů, ukázkami tehdejší češtiny a literatury a s jazykově-historickými příklady. Výklad je místy esejistický a ironický a nesoustředí se pouze na politické dějiny, ale především na sociální a kulturní dějiny českého jazyka v době počátků národního obrození. Dokument rozebírá postavení a stav českého jazyka na konci 18. a počátku 19. století a vysvětluje, z jak obtížné situace vycházelo české národní obrození. Zabývá se germanizačními důsledky reforem Josefa II., přičemž zdůrazňuje, že prosazování němčiny nebylo primárně národnostně motivovanou politikou, ale součástí snahy centralizovat a sjednotit správu mnohonárodnostní habsburské monarchie. Němčina získala dominantní postavení ve státní správě, vyšším školství a mezi vzdělanými vrstvami, zatímco čeština zůstávala především jazykem venkovského a sociálně nižšího obyvatelstva. Pořad zároveň koriguje představu, že čeština či české obyvatelstvo po Bílé hoře téměř zmizely – Češi si v Čechách a na Moravě zachovávali početní převahu a venkov se stal hlavním rezervoárem českého jazyka a tradiční kultury. Hlavním problémem nebyla samotná existence češtiny, ale její nízká společenská prestiž, roztříštěnost do nářečí a nedostatečně rozvinutá spisovná norma a odborná slovní zásoba. Dokument ukazuje, že čeština nebyla na počátku obrození připravena pro moderní vědu, správu ani náročnější literaturu a vzdělanci proto běžně používali latinu a později němčinu. Zvláštní pozornost věnuje školství, gramotnosti a institucionálnímu postavení češtiny, včetně vzniku samostatné stolice českého jazyka na pražské univerzitě roku 1793, jejímž prvním profesorem se stal František Martin Pelcl. Dalším tématem jsou pokusy prvních obrozenců modernizovat a obohatit slovní zásobu, včetně jazykového purismu a vytváření nových českých výrazů. Pořad připomíná také Josefa Dobrovského, Josefa Jungmanna, Václava Matěje Krameria či Karla Ignáce Tháma a na literárních ukázkách ukazuje postupnou proměnu češtiny od jazykově nejistých počátků až k vysoké literární úrovni reprezentované Máchovým Májem. Současně sleduje množství německých, italských, francouzských, maďarských a dalších přejímek, které se postupně staly běžnou součástí češtiny. Celkově tedy dokument pojednává o jazykové, společenské a kulturní emancipaci češtiny v rané fázi národního obrození a ukazuje, že její obnova nebyla prostým „zachráněním zanikajícího jazyka“, ale především jeho rychlou přeměnou v moderní spisovný jazyk schopný fungovat v literatuře, vzdělávání a vědě.