Největší tunel v historii Česka: Jak šlechta po Bílé hoře ožebračila národ falešnými mincemi

Dokument využívá publicisticko-historickou formu rozhovoru. Jde o popularizační článek INFO.CZ vystavěný jako otázky redaktora Marka Kerlese a odpovědi archeologa Jana Johna, spoluautora knihy Poklad z Hrachova. Výklad historických událostí je propojen s archeologickým nálezem mincovního pokladu z roku 2018, který slouží jako konkrétní doklad měnových poměrů po porážce stavovského povstání. Článek používá také publicistická a aktualizační přirovnání historického znehodnocování měny k dnešní inflaci či nadměrnému „tištění peněz“. Článek se zabývá měnovou a hospodářskou krizí v českých zemích bezprostředně po bitvě na Bílé hoře a její souvislostí s rozsáhlými pobělohorskými majetkovými změnami. Hlavním tématem je činnost tzv. mincovního konsorcia, kterému Ferdinand II. během třicetileté války pronajal mincovny a jehož členové razili mince s výrazně sníženým obsahem stříbra. Mezi jeho představitele patřili příslušníci pobělohorské elity, například Albrecht z Valdštejna a Karel z Lichtenštejna, spolu s významnými podnikateli, jako byl Jakob Baševi. Text vysvětluje princip tzv. kiprových neboli dlouhých mincí, které byly v letech 1619–1623 rozšířeny nejen v Čechách, ale v celé střední Evropě. Jejich masová produkce vedla k prudkému znehodnocování peněz, růstu cen a nakonec ke kaladě roku 1623, tedy měnovému kolapsu a následné reformě vyhlášené Ferdinandem II. Důležitým tématem je propojení měnových machinací s pobělohorskými konfiskacemi. Znehodnocené peníze byly využívány také při nákupech rozsáhlých majetků zabavených nebo nuceně odprodávaných poraženými českými stavy. Článek tak ukazuje, že hospodářské důsledky Bílé hory nespočívaly pouze v přímých konfiskacích, ale také v mechanismu, který umožnil nové elitě získávat majetek za znehodnocenou měnu. Pozornost je věnována rovněž sociálním dopadům inflace, především na lidi závislé na peněžních příjmech, jejichž reálné mzdy prudce klesaly, zatímco ceny potravin rostly. Česká situace je zasazena do širšího středoevropského kontextu, protože obdobné znehodnocování mincí probíhalo například v Sasku, kde na rozdíl od Čech vyvolalo protesty a nepokoje. Samostatným tématem je beztrestnost aktérů mincovního podnikání. Přestože byly machinace později vyšetřovány a jejich škody vyčísleny, nikdo z hlavních účastníků podle článku neskončil před soudem ani nepřišel o majetek. Celý historický problém článek rámuje prostřednictvím pokladu z Hrachova, souboru několika set mincí ukrytého kolem roku 1622, který poskytuje archeologický obraz peněžního oběhu v době počínající třicetileté války a pobělohorských hospodářských otřesů.