Dlouhé devatenácté - Muž, který naučil Čechy číst noviny

Historický popularizačně-naučný podcast ve formě moderovaného rozhovoru dvou diskutujících. Dokument má biograficko-historický charakter a prostřednictvím života Václava Matěje Krameria představuje počátky české žurnalistiky, vývoj českého jazyka a první fázi českého národního obrození. Výklad kombinuje historická fakta, dobové souvislosti, citace a neformální komentáře moderátorů. Podcast Dlouhé devatenácté – Muž, který naučil Čechy číst noviny se zabývá počátky české žurnalistiky a významem Václava Matěje Krameria pro rozvoj českého národního obrození na přelomu 18. a 19. století. Rozebírá úpadek spisovné češtiny po bitvě na Bílé hoře roku 1620, odchod nekatolických vzdělanců do exilu a postupné vytlačování češtiny němčinou z vyšších společenských vrstev, vzdělávání a vědy. Věnuje se také náboženské cenzuře, působení jezuitského řádu, pálení nekatolických knih Antonínem Koniášem a současně významu katolických tiskáren pro zachování české literatury. Významnou část tvoří reformy Marie Terezie a Josefa II., zejména změny cenzurního systému, rozvoj školství a zvyšování gramotnosti obyvatelstva. Dokument mapuje počátky českého periodického tisku od pokusu Daniela Michálka v roce 1688 přes Pražské poštovské noviny Karla Františka Rosenmüllera až po jejich převzetí tiskařem Janem Ferdinandem ze Schönfeldu. Ústředním tématem je vydavatelská činnost Václava Matěje Krameria, založení jeho vlastních novin roku 1789 a nakladatelství Česká expedice roku 1790, které zpřístupňovalo české knihy a tiskoviny širším vrstvám obyvatelstva. Podcast vysvětluje význam novin, populární literatury a distribučních sítí pro šíření češtiny mezi venkovským obyvatelstvem, řemeslníky a měšťany. Zabývá se rovněž Krameriovým politickým přesvědčením, jeho podporou habsburské monarchie a josefínských reforem i odmítavým postojem k francouzské revoluci a jejímu násilí. Připomíná spolupráci s Františkem Ladislavem Hekem, předobrazem Jiráskovy literární postavy F. L. Věka, a srovnává Krameriovu praktickou osvětovou činnost s jazykovědným působením Josefa Dobrovského a Josefa Jungmanna. Závěrem hodnotí Krameriův historický význam pro vznik české čtenářské veřejnosti, rozšíření gramotnosti a upevnění českého národního vědomí v počáteční fázi národního obrození.