Útok revoluční lůzy na Tuilerijský palác a následný nevýslovný masakr

Článek popisuje dramatické události 10. srpna 1792 během Francouzské revoluce, kdy radikální pařížské sekce a ozbrojení sansculoti zaútočili na Tuilerijský palác, sídlo krále Ludvíka XVI. Připomíná i předchozí napětí vyvolané Manifestem brunšvického vévody a rostoucím tlakem na sesazení monarchie. Hlavním tématem je hrdinná, ale beznadějná obrana švýcarské gardy, která chránila krále. Garda, oslabená počtem i výzbrojí, čelila obrovské přesile povstalců a Národní gardy. Král nakonec palác opustil a odešel pod ochranu parlamentu, což gardu připravilo o velení a jasné rozkazy. V následném boji byla většina švýcarských vojáků pobita – mnozí při ústupu, jiní po kapitulaci brutálně zavražděni davem. Masakr nezasáhl jen vojáky, ale i civilní zaměstnance paláce, šlechtice a členy královského dvora. Článek líčí kruté detaily vražd, rabování a znesvěcování mrtvol, popisuje výpovědi očitých svědků a uvádí ztráty – kolem 550–700 mrtvých Švýcarů, stovky až tisíce padlých na straně útočníků. Připomíná také pomník Umírajícího lva v Lucernu, vztyčený na památku této tragédie. Událost symbolicky uzavřela éru absolutní monarchie ve Francii a otevřela cestu k radikální fázi revoluce.)