Toulky českou minulostí - 553. schůzka: Otec dějezpytu českého

553. schůzka Toulek vypráví o životě a díle Gelasia Dobnera (1719–1790), řeholníka piaristického řádu, který je považován za „otce českého dějepisectví“. Obsah a hlavní historické události: Pocházel z malostranské rodiny Dobnerů, vstoupil do piaristického řádu a stal se učitelem na různých školách v Čechách, na Moravě i v Rakousku. Zasloužil se o založení piaristické koleje v Praze (1752), která se později proměnila ve významné gymnázium. Původně chtěl být kazatelem, ale protože piaristé neměli v Praze kostel, obrátil se k dějepisectví. Nejprve plánoval sestavit encyklopedický slovník českých dějin, ale brzy přešel ke kritické práci s prameny. Začal rozebírat Kroniku českou Václava Hájka z Libočan, jejíž nedostatky systematicky odhaloval. Vydával historické prameny v sérii Monumenta (od roku 1764). Zásluhou jeho edice vyšly poprvé kroniky Jarlocha, Marignoly, Neplacha, Františka Pražského, Přibíka z Pulkavy či Beneše Krabice z Veitmile. Dobner byl tvrdě napadán konzervativními duchovními i šlechtou, protože odmítal legendy o praotci Čechovi a zpochybnil mytický výklad českých dějin. V polemikách stál proti němu mj. jezuita František Pubička, naopak ho podporovali osvícenci jako Ignác Born, Mikuláš Voigt a František Martin Pelcl. Zformuloval osm pravidel kritického dějepisectví, založeného na práci s prameny, pravděpodobností, chronologií a věrohodnosti svědectví. Roku 1778 byl jmenován českým královským historiografem. Zemřel roku 1790. Celkově autor popisuje přerod českého dějepisectví v 18. století od legendárních vyprávění k vědecké práci s prameny. Dobner je představen jako zakladatel moderní kritické historiografie, který „skončil s hájkováním“ (tj. s tradicí nepodložených bájí v českých dějinách).)