Toulky českou minulostí - 564. schůzka: Ustanovujeme, aby navždy byla zničena a úplně zrušena všeliká a jakákoli moc Tovaryšstva Ježíšova

Dokument se věnuje zániku jezuitského řádu (Tovaryšstva Ježíšova) v druhé polovině 18. století, jeho příčinám, průběhu i následkům, se zvláštním důrazem na evropský kontext a situaci v habsburské monarchii a českých zemích. Autor sleduje dlouhodobé oslabování postavení jezuitů v éře osvícenství, kdy se řád dostal do ostrého konfliktu s modernizujícími se státy a panovnickou mocí. Od poloviny 18. století byli jezuité postupně vypovídáni z Portugalska, Francie a Španělska, obviňováni z politických intrik, zasahování do státních zájmů a z přílišného vlivu na školství, církev i společnost. Klíčovou roli sehrál soustředěný tlak bourbonských dvorů a portugalského krále na papeže. Vyvrcholením tohoto vývoje bylo papežské breve Dominus ac Redemptor z 21. července 1773, jímž papež Klement XIV. jezuitský řád oficiálně zrušil. Dokument podrobně rozebírá nejen samotný text breve a jeho zdůvodnění (spor o moc, politické ambice, konflikty s jinými řády a státními autoritami), ale i to, že šlo o rozhodnutí dlouho připravované, nikoli náhlé. Zvláštní pozornost je věnována dopadům zrušení řádu v habsburské monarchii. Jezuité zde ovládali většinu školství a jejich majetek byl po roce 1773 zabaven a převeden do studijního fondu, který se stal ekonomickým základem školských reforem Marie Terezie a Josefa II. Dále pořad popisuje sekularizaci univerzit, rušení většiny gymnázií, osudy bývalých jezuitů i praktické fungování konfiskací v Čechách a na Moravě. Dokument se také věnuje rozšířeným protijezuitským mýtům a obviněním (královraždy, travičství, „účel světí prostředky“, Monita secreta), které se po zrušení řádu dále šířily, a kriticky je hodnotí. Zároveň upozorňuje, že některá obvinění byla přehnaná či nepravdivá, zatímco jiná měla reálný základ. Závěrečná část sleduje postupnou obnovu Tovaryšstva Ježíšova: nejprve jeho přežití v nekatolických státech (Prusko, Rusko), poté oficiální obnovení řádu roku 1814 papežem Piem VII. a návrat jezuitů do českých zemí. Zdůrazňuje, že obnovený řád už nikdy nezískal takovou moc a vliv jako před rokem 1773, přesto však zůstává významnou katolickou řeholí.)