Bitva u Lávy a Stožce (26. 1. 1246)

Článek se věnuje bitvě u Lávy a Stožce z 26. ledna 1246 a zasazuje ji do širšího rámce boje o babenberské dědictví ve střední Evropě ve 13. století. Autor popisuje politické a dynastické pozadí konfliktu, který vznikl v situaci, kdy bylo zřejmé, že rakouský a štýrský vévoda Fridrich II. Bojovný z rodu Babenberků zůstane bez mužských dědiců. O dědictví po něm se začali ucházet okolní panovníci – zejména císař Fridrich II. Štaufský, český král Václav I. a jejich spojenci. Text vysvětluje soupeření mezi císařem a papežem Inocencem IV., který podporoval české Přemyslovce a plánovaný sňatek Vladislava, syna Václava I., s Gertrudou Babenberskou. Jádrem textu je samotná bitva u Lávy (Laa an der Thaya), někdy lokalizovaná ke Stožci (Staatz), kde se české a moravské vojsko vedené Oldřichem Korutanským střetlo s vojskem Fridricha II. Bojovného. Česká strana byla jednoznačně poražena a Oldřich se dostal do zajetí. Dokument podrobně rozebírá, jak tuto událost zachycují soudobé rakouské a jihoněmecké kroniky, které se liší v počtech bojovníků i zajatců. Dále je rozebíráno, jak byla bitva interpretována v pozdější historiografii – například ve veršovaném díle Janse Enikela (Fürstenbuch), v kronice Přibíka Pulkavy z Radenína či u Václava Hájka z Libočan. Význam a důsledky Závěr textu zdůrazňuje, že ačkoli bitva znamenala vojenské fiasko české strany, politicky nakonec díky shouře náhod a sňatkové politice Přemyslovci uspěli.. Celý dokument tak není jen popisem jedné bitvy, ale především analýzou jejího místa v dynastickém zápasu o Rakousy a Štýrsko a proměn jejího obrazu v historických pramenech.)