Toulky českou minulostí - 595. schůzka: Konec člověčenství

Dokument pojednává o zásadních reformách císaře Josefa II. v českých zemích v druhé polovině 18. století, zejména o zrušení nevolnictví a pokusech o proměnu feudálního zemědělského systému. Autor nejprve popisuje zaostalost tehdejšího zemědělství a nízkou produktivitu robotního systému. Ukazuje, že tradiční trojpolní hospodaření, absence moderních metod a přetížení poddaných robotou vedly k častým neúrodám a hospodářské stagnaci. V této souvislosti je představen pokus o reformu – tzv. raabizace po roce 1775, která spočívala v rozparcelování vrchnostenské půdy mezi rolníky a nahrazení roboty peněžní rentou. Tento model se osvědčil, ale kvůli odporu šlechty se nepodařilo jej plošně prosadit. Hlavní část dokumentu se věnuje patentu o zrušení nevolnictví z 1. listopadu 1781. Josef II. zrušil tzv. „tělesné poddanství“ (označované jako člověčenství), tedy osobní závislost poddaných na vrchnosti. Poddaní získali právo svobodně se ženit bez svolení pána, stěhovat se, volit si povolání, dávat děti na studia či řemeslo a nakládat se svým majetkem. Robotní povinnosti a dávky však zatím zůstaly zachovány, byť byly částečně omezeny a sjednoceny. Dokument tak popisuje přechod od tradičního feudálního systému k modernějšímu pojetí společnosti, v němž se do středu pozornosti dostává jedinec jako svéprávná osobnost. Reformy jsou zasazeny do širšího kontextu osvícenského myšlení a snahy o hospodářskou i společenskou modernizaci habsburské monarchie. Hlavní historické události, které autor rozebírá, jsou nevolnické povstání roku 1775, raabská reforma a především vydání patentu o zrušení nevolnictví roku 1781 v českých zemích.)