Toulky českou minulostí - 574. schůzka: Plakala, ale brala

Pořad je věnován vztahu Marie Terezie a jejího syna Josefa II. a zachycuje proměnu moci v habsburské monarchii ve druhé polovině 18. století. Dokument popisuje: - napjatý osobní i politický vztah mezi Marií Terezií a Josefem II., - rozdílné pojetí vlády (umírněné osvícenství matky versus radikálnější osvícenské postoje syna), - Josefovu snahu o samostatnou politiku a jeho postupné osamostatňování jako spoluvládce. Marie Terezie si i po smrti manžela ponechává rozhodující moc a Josefa drží v podřízené roli. Syn se od ní ideově i prakticky distancuje – zejména obdivem k pruskému králi Fridrichu II., což matku hluboce popuzuje. Hlavní historické události, které autor popisuje 1. Smrt Františka I. Štěpána (1765) Náhlé úmrtí císaře v Innsbrucku. Josef po jeho smrti přebírá iniciativu, řeší majetkové záležitosti a věnuje otcovo dědictví státu, čímž snižuje státní dluh. 2. Spoluvláda Josefa II. s Marií Terezií (od 1765) Josef je jmenován spoluvladařem, ale Marie Terezie si ponechává faktickou moc. Dochází k ideovým střetům, zejména v otázkách zahraniční politiky a reformního směřování monarchie. 3. Josefovy inspekční cesty po monarchii (od 1766) Cesty po Čechách, Moravě, Uhrách, Banátu a dalších zemích. Josef zkoumá stav hospodářství, kritizuje direktivní řízení z Vídně a poznává problémy monarchie v terénu. Součástí této kapitoly je i vznik legendy o „selském císaři“ (orání u Slavíkovic). 4. Setkání Josefa II. s Fridrichem II. (1769–1770) Dvě osobní schůzky (Nisa 1769, Nové Město na Moravě 1770). Tato jednání vedou ke zlepšení vztahů mezi Rakouskem a Pruskem a souvisejí s mezinárodní situací před **prvním dělením Polska (1772)**. Text ukazuje politické manévrování obou panovníků a konec Josefovy idealizace Fridricha. 5. Mezinárodní kontext po sedmileté válce (1756–1763) Nepřímo se odkazuje na důsledky této války (ztráta Slezska) a na napjaté vztahy mezi Rakouskem a Pruskem.)