Němci nás brali jako svoji součást. Palacký jim hodil rukavici, doma přitom mluvil německy

Podcast je rozhovor s historikem Lubošem Velekem o životě, díle a politickém odkazu Františka Palackého u příležitosti 150. výročí jeho úmrtí. Nejde o klasický životopis, ale o interpretaci Palackého významu pro české národní obrození, jeho vztahu k Němcům, Rakousku i Rusku a jeho vlivu na formování moderní české politiky. Dokument vysvětluje, proč je František Palacký označován za „otce národa“. Zdůrazňuje, že český národ sice existoval i před ním, ale právě Palacký vytvořil moderní interpretaci českých dějin prostřednictvím svého monumentálního díla Dějiny národu českého, které položilo základy historického vědomí české společnosti na dalších více než sto padesát let. Je rozebráno jeho pojetí českých dějin, důraz na husitství jako vrcholnou epochu národních dějin i skutečnost, že své dílo původně psal německy. Další část se věnuje Palackého životní dráze – jeho původu z chudé protestantské rodiny, mimořádnému vzdělání, znalosti mnoha jazyků, společenskému vzestupu i sňatku s Terezií Měchurovou. Podcast zároveň vysvětluje, proč se v Palackého domácnosti dlouhá léta mluvilo převážně německy, aniž by to znamenalo německou národní identitu. Rozlišuje tehdejší zemské vlastenectví od moderního nacionalismu. Největší prostor je věnován Palackého politickému působení během revolučního roku 1848. Rozhovor podrobně rozebírá jeho odmítnutí účasti na frankfurtském parlamentu, které se stalo symbolem českého odmítnutí začlenění do vznikajícího německého národního státu. Historik vysvětluje, že Palacký považoval sjednocené Německo za existenční hrozbu pro malé národy střední Evropy a současně upozorňoval na nebezpečí ruského imperialismu. Odtud vycházela jeho známá koncepce austroslavismu, tedy snahy zachovat a přeměnit habsburskou monarchii ve federaci rovnoprávných národů. Podcast dále popisuje Palackého postavení po porážce revoluce, období bachovského absolutismu, jeho návrat do veřejného života po roce 1860 a pozdější ústup z aktivní politiky ve prospěch historické práce. Vysvětluje také jeho kritický postoj k rakousko-uherskému vyrovnání z roku 1867, které podle něj definitivně pohřbilo naději na federalizaci monarchie. V závěrečné části se rozhovor věnuje Palackého vztahu k Rusku a zejména jeho představám o soužití Čechů a českých Němců. Zdůrazňuje, že Palacký neusiloval o vytlačení Němců z českých zemí, ale o nalezení politického kompromisu a rovnoprávného soužití obou národů. Současně rozhovor ukazuje, jak se postupně vyostřoval česko-německý národní konflikt na konci 19. století a jak se od Palackého umírněného přístupu odkláněla mladší generace českých politiků. Dokument se dotýká zejména těchto historických událostí a procesů: - české národní obrození a vznik moderního českého národa, - vznik a vydání Dějin národu českého Františka Palackého, - revoluce roku 1848 v habsburské monarchii, - svolání Frankfurtského národního shromáždění a Palackého odmítavý dopis, - formulace koncepce austroslavismu, - období Bachova absolutismu po roce 1849, - obnovení ústavního života v habsburské monarchii po roce 1860, - rakousko-uherské vyrovnání (1867) a jeho dopady na českou politiku, - slovanskou pouť českých politiků do Ruska v roce 1867, - vývoj česko-německých vztahů v českých zemích během druhé poloviny 19. století včetně pokusů o politický kompromis (punktace).