Toulky českou minulostí - 646. schůzka: Co Čech, to muzikant

Dokument má formu popularizačně-historického rozhlasového pořadu cyklu Toulky českou minulostí. Výklad je tematický, nikoli čistě chronologický, a kombinuje historický výklad s dobovými citacemi, konkrétními příklady a lehce ironickými komentáři autora. Hlavním tématem jsou kořeny mimořádně silné hudební kultury v českých zemích v 17. a zejména 18. století. Pořad rozebírá vznik představy českých zemí jako „konservatoře Evropy“ a původ úsloví „Co Čech, to muzikant“, přičemž 18. století představuje jako zlatý věk české hudebnosti. Zasazuje rozvoj hudby do pobělohorského období a polemizuje se stereotypním označením této epochy jako „temna“, protože právě tehdy vznikala významná barokní kultura. Významnou pozornost věnuje katolické církvi a barokní chrámové hudbě, která zajišťovala obyvatelstvu velmi častý kontakt s vokální i instrumentální hudbou. Ukazuje, že hudba nebyla omezena na kostely, ale tvořila součást každodenního, pracovního, svátečního, vojenského i veřejného života – od lidových slavností přes cechovní obřady až po vojenské přehlídky a popravy. Jedním z hlavních témat je mimořádně rozvinutá hudební výchova od 16. do 18. století, kdy se zpěv, hra na nástroje a hudební teorie systematicky vyučovaly ve školách. Dokument zdůrazňuje úlohu kantorů, jezuitů a piaristů při vytváření široké základny hudebně vzdělaného obyvatelstva a připomíná také význam univerzitního hudebního vzdělávání. Zabývá se sociálním postavením hudebníků a možnostmi jejich uplatnění v chrámových sborech, městských a vojenských kapelách či šlechtických zámeckých orchestrech, přičemž hudební nadání mohlo poddaným umožnit i společenský vzestup. Dalším tématem je rozvoj šlechtických kapel od konce 17. století u rodů jako Morzinové, Černínové či Thurnové a na dvoře hraběte Šporka. Autor sleduje také pronikání italské opery, především neapolského stylu, do českých zemí a její podíl na přechodu od barokní hudby k předklasicistní a klasicistní hudební kultuře. Závěr se věnuje emigraci českých hudebníků v 18. a na počátku 19. století, jejich výraznému zastoupení v evropských orchestrech a kapelách a jejich podílu na vývoji evropské hudby; tento fenomén dokument interpretuje jako důsledek mimořádně rozsáhlé domácí hudební výchovy a přebytku profesionálních hudebníků.