Dlouhé devatenácté - Padesát let budoval českou politiku: F. L. Rieger

Pořad má formu historického podcastu – biograficky zaměřeného popularizačního rozhovoru dvou moderátorů. Chronologicky sleduje politickou kariéru Františka Ladislava Riegra, ale zároveň ji zasazuje do širšího vývoje české politiky a habsburské monarchie v 19. století. Výklad je neformální, komentovaný a místy hodnotící; moderátoři vedle faktografického výkladu diskutují také o úspěšnosti jednotlivých Riegrových politických strategií. Rieger je přitom představen jako jedna z ústředních postav české politiky od revolučního roku 1848 až do porážky staročechů v roce 1891. Podcast se tedy věnuje Františku Ladislavu Riegrovi a jeho dlouhodobému vlivu na formování moderní české politiky v habsburské monarchii. Přibližuje jeho vstup do vlasteneckého prostředí kolem Jungmanna, Palackého, Erbena a Tyla, kontakty s polskými vlastenci a postupné zapojení do veřejného života. Významná část se zabývá revolucí roku 1848, Riegrovou účastí na politických jednáních a jeho působením na říšském a kroměřížském sněmu. Následuje období Bachova absolutismu a obnovení ústavního života po roce 1860, kdy se Rieger společně s Františkem Palackým stal jedním z hlavních představitelů české politické reprezentace. Důležitým tématem je staročeská politika pasivní rezistence, tedy dlouhodobé odmítání účasti českých poslanců na Říšské radě, a debata o tom, zda tato strategie české politické zájmy neposílila, nebo naopak poškodila. Podcast zasazuje české požadavky také do souvislosti s rakousko-pruskou válkou roku 1866, rakousko-uherským vyrovnáním roku 1867 a neúspěšným úsilím o obdobné česko-rakouské státoprávní vyrovnání prostřednictvím fundamentálních článků. Další část sleduje návrat českých poslanců do aktivní parlamentní politiky za vlády Eduarda Taaffeho, jejich účast v tzv. železném kruhu pravice a postupné prosazování dílčích národních, jazykových a institucionálních požadavků. Pozornost je věnována také rozkolu mezi staročechy a mladočechy, přičemž Riegerova kompromisní politika postupných ústupků je konfrontována s radikálnějším přístupem nastupující politické generace. Závěr politické kariéry dokument spojuje zejména s česko-německými punktacemi, vzestupem mladočechů a drtivou volební porážkou staročechů roku 1891, při níž Rieger přišel i o svůj poslanecký mandát. Podcast však Riegra nepředstavuje pouze jako parlamentního politika, ale také jako osobnost spojenou s budováním českých národních institucí, například Národního divadla, Národního muzea a českých vědeckých institucí. Celkově tak dokument rozebírá proměnu české politiky od revolučního liberalismu roku 1848 přes státoprávní a pasivně rezistentní politiku až k modernější stranické politice konce 19. století, přičemž Riegerova kariéra slouží jako hlavní osa tohoto vývoje.