Dvě století střední Evropy, III: Národní hnutí - Národotvorný proces ve střední Evropě - Poláci a Maďaři

Poláci i Maďaři se podstatně liší od svých západních sousedů. Oba národy byly již od počátku státní a oba národy byly ve své "vlasti" v menšině, i přesto, že patřili k vládnoucímu etniku. Zároveň jsou oba národy šlechtické a tedy jejich zřízení není absolutistické, ale stavovské. Polsko patřilo k nejstavovějším zřízením v Evropě. V Uhrách byly od počátku postoje proti nemaďarským etnikům. V obou zemích stále byly zřetelné feudální vazby a propast sociální rozdíly mezi rolnictvem a šlechtou byly obrovské. Taktéž zde chyběla střední vrstva, který nebyla dostatečně silná. Rolnictvo se tak nezapojilo do celého národního procesu. Zatímco šlechta byla národně zaměřená, tak většina populace (rolníků) byla v této otázce pasivní právě kvůli zmíněným rozdílům. V obou zemích hrálo náboženství důležitou roli, ale zatímco v Uhrách se křížilo vyznání a etnicita, tak v Polsku se překrývalo, kdy Poláci vyznávaly katolicismus, zatímco ostatní etnika pravoslaví či protestantismus. Poláci vykazovali od začátku, že patří mezi národní státy. Paradoxem je, že se toto národní cítění nejvíce rozrostlo až po trojím dělením Polska a faktickém "zmizení" celého polského státu. I poté panovalo mezi Poláky národní cítění. Jejich cílem se stala obnova Polska, jež se jim podařila částečně za Napoleonské éry, ovšem po opětném rozdělení oblastí mezi sousední země se v každé oblasti rozvíjelo národní hnutí jinak. V ruském záboru těžili z počátku Poláci ze štědré nabídky cara. Vláda byla svěřena Polákům, fungoval zde zemský sněm, mnoho amenstií ve prospěch vojáků bojující pod Napoleonovým vedením (ve francouzské armádě tvořili Poláci národně cítící se skupinu), vlastní vláda, atd. V Poznaňsku pod svrchovanosti Pruska a Haliči pod rakouským vedením byl postup jiný, striktnější. Omezovaly se privilegia šlechty, rušila se robota. Ovšem tato unifikace vedla postupně ke germanizaci. V Haliči byly pokroky menší než v Poznaňsku, které bylo značně vyspělé. Habsburská monarchie neměla velké plány s Haličí a spíše rozdmýchávala spory mezi rolníky a šlechtici. Postupně byla polská autonomie pod ruskou vládou omezována, což vedlo k revoluci roku 1830, které již nebylo tak národně procítěné jako Kosciuczkovo. Car potlačil vzpouru a zrušil autonomii Kongresovky. Zavládl tvrdý režim propagující pravoslaví (proto se Poláci upnuli ještě více ke katolicismu). Kvůlu povstání se utvrdilo vedení i v ostatních záborech a nastoupil ještě silnější germanizační kurz. Polské národní hnutí patřilo k těm nejrozvinutějším své doby. Maďaři měli nejblíže k Polákům. Uherské stavy udržely svoje postavení i stavovské zřízení. Kvůli propagované němčině se prvně Maďaři uchýlili k latině jako oficiálnímu jazyku a ve 40. letech k maďarštině. Uhry se tak postupně začaly považovat za maďarský národní stát bez ohledu na ostatní etnika.)