Dlouhé devatenácté - Škola vs Marie Terezie: proč stát nechtěl chytré lidi?

Epizoda historického podcastu se zaměřuje na vývoj vzdělávacího systému v habsburské monarchii od vlády Marie Terezie až přibližně do revolučního roku 1848. Hlavním tématem je, jak se postupně formovalo školství v Rakousku, jaké mělo cíle a omezení a jak souviselo s politickým a společenským vývojem státu. Autoři vysvětlují, že vzdělávání bylo nástrojem státu – mělo vytvořit základně gramotné obyvatelstvo, ale ne příliš vzdělané, aby nenarušovalo stabilitu režimu. Jaké historické události a procesy popisuje Reformy Marie Terezie (2. pol. 18. století) - zavedení školního řádu (1774) a pokus o povinnou školní docházku - snaha o centralizaci státu a převzetí vzdělávání od církve - vznik státní školské soustavy (triviální, hlavní a normální školy) Období Josefa II. - pokračování reforem, germanizace (němčina jako úřední jazyk) - omezení přístupu nižších vrstev k vyššímu vzdělání - důraz na praktické potřeby státu (úředníci, ne „přemíra vzdělanců“) Evropský kontext 18. století - války s Pruskem a konkurence silného pruského státu - zrušení jezuitského řádu, což ovlivnilo školství Francouzská revoluce a napoleonské války (konec 18. – začátek 19. století) - obavy z revolučních myšlenek → silná cenzura a kontrola školství - omezení svobody bádání na univerzitách Vláda Františka I. a Metternicha (první polovina 19. století) - konzervativní politika, potlačování svobod a akademické činnosti - stagnace školství, minimální rozvoj gymnázií a univerzit - vznik technických škol (reálky) jako reakce na průmyslovou revoluci Průmyslová revoluce a populační růst - rostoucí potřeba vzdělání, na kterou stát reagoval nedostatečně Revoluční rok 1848 - krize systému vede k nutnosti reformy - začátek modernizace školství (např. zavedení maturity, větší důraz na svobodu vědy))